Sociální sítě rozčísl výmluvný vzkaz primátorovi Korčovi na kině Petra Bezruče, který sice vyrábí posty o tom, že ve městě se změnilo to, že už se tu nebourá, ale s obsahem vzkazu, že kino je víc než parkoviště, se ztotožňuje, jen s dodatkem „pokud nezchátrá a funguje“. Zpečetěný osud objektu kina, které mělo ještě v roce 2015 jasnou perspektivu obnovení jeho kulturně-společenského využití, jde ale jednoznačně za Naším Městem. O tom primátor v efektním videjku, jenž je zjevně součástí balíčku fotoslužeb za půl milionu, který pro letošní volební rok vyčlenil z městské kasy, taktně pomlčel.

Hned druhý den po tomto „občanském vzdoru“ začala demolice, až jsme si dělali legraci, že nápis zjevně nešel dolů, tak musí jít dolů všechno.

 „My jsme byli připraveni k modernizaci kina na multifukční kulturní centrum, oslovili jsme v roce 2014 architekty, následně proběhla řádná architektonická soutěž, přesto vítězný a finančně oceněný návrh skončil v šuplíku náměstka Kajzara, protože začali tlačit bez soutěže jinou architektku – megalomanský projekt arch. Jiřičné. Byli jsme to znovu my, kdo o tom prosazoval alespoň referendum, aby lidé sami rozhodli, co chtějí, ale ani na referendum nedošlo, i když jej ve svém volebním programu mělo i ANO,“ přibližuje bývalý primátor Michal Pobucký (Přátelé FM).

To, že sál je nadále předurčen zejména pro větší akce, např. akademie škol, zábavné programy, folklorní vystoupení, divadla a koncerty, tehdy nepopíral ani tehdejší náměstek Kajzar (Naše Město). „Účastníci soutěže se museli vypořádat s tím, že vyhlašovatel v objektu plánuje divadelní představení, koncerty moderní i vážné hudby, kongresy, konference, přednášky, semináře s využitím projekčního zařízení a výstavy. Rozhodovala kvalita celkového architektonického řešení stavby, kvalita technologického a provozního řešení a hospodárnost a ekonomická přiměřenost zvoleného řešení,“ nechal se tehdy v roce 2015 slyšet náměstek Kajzar, který se ale záhy zahleděl do jiné vize.
A jak je pro politický život Jiřího Kajzara typické, zcela otočil. V tomto smyslu se náměstek Kajzar opakovaně projevuje jako buldozer se schopností se na fleku otočit a zbořit plány, i koaličních partnerů.

„Je proto smutné, že moderátor facebookové skupiny bez cenzury s evidentně krátkou pamětí si dovolí prohlašovat, že jsme kino pohřbili my, používá výrazy jako sebranka, i když v pravidlech skupiny za nadávky a urážky hrozí vyloučením, a navrch vyzývá, ať se na jeho komentář nezapomene u komunálních voleb, kde by občané neměli zopakovat stejnou chybu. To mi nakonec ale přijde docela rozumné, protože zbourání tohoto objektu jde jednoznačně za Naším Městem, které si na odporu proti bourání vždy stavělo a staví svou kampaň,“ konstatuje Michal Pobucký.

ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ

Pro připomenutí – předmětem soutěže v roce 2015 bylo nalézt optimální způsob a míru přestavby a rekonstrukce budovy kina, přičemž náklady neměly přesáhnout 200 milionů korun. Důraz byl kladen na bezbariérový pohyb po budově, uspořádání prostor pro potřeby kulturního provozu a na minimalizaci energetických nákladů na provoz budovy. Součástí byl návrh komplexního řešení parkování pro 150 aut s tím, že dočasné stání po dobu kulturních akcí mohli soutěžící navrhnout na ploše tehdejšího náměstí Evropy před kinem a na ploše stávající zeleně podél ulice Frýdlantská, včetně využití stávajícího parkoviště a suterénu budovy, přičemž měli minimalizovat zásahy do veřejné zeleně.

„Odborná pětičlenná porota složená převážně z nezávislých architektů, autorizovaných inženýrů a zástupců kulturního života ve městě, tedy bez účasti politiků, hodnotila všech devět návrhů přihlášených do soutěže. Návrhy byly porotě předloženy dle zákona o veřejných zakázkách anonymně. Hodnoticími kritérii byla kvalita celkového architektonického řešení stavby, kvalita technologického a provozního řešení, hospodárnost a ekonomická přiměřenost zvoleného řešení, ale také konstrukční, materiálové a technologické požadavky na stavbu. Co jsme tehdy měli udělat víc? Jenže Naše Město to nakonec zabilo,“ ohlíží se tehdejší primátor města Michal Pobucký.

Sluší se i připomenout, že vítězným návrhem, který se bohužel nakonec nerealizoval, se stal po zhodnocení porotou dle jednotlivých hodnoticích kritérií projekt z brněnské dílny Pavla Rady, Ireny Burkové a Mirko Leva ve spolupráci s Jakubem Vilémem. Podle poroty předložili kultivovaný architektonický návrh s velmi vhodně řešeným provozem a přiměřenými investičními náklady.

NEŠLO JEN O KINO

Z předchozích řádků je zřejmé, že tady zdaleka nešlo jen o kino, které v dnešní době válcují streamovací platformy, takže lidé se k filmům raději vyvalí na gauči, kde si můžou dát popcorn a colu či cokoliv dalšího dle libosti bez toho, aby zaplatili majlant. To je jasné, i když úspěšnost kina se samozřejmě odvíjí i od nabídky titulů a cenové politiky, kterou by město mělo umět nastavit vlídněji než čistě komerční subjekty. Využití ale bylo plánováno mnohem širší.

Souhlasíme s profilem Pravda o MSK, že kino Petra Bezruče nebylo jen obyčejnou budovou. Slavnostně otevřené v roce 1972 jako součást velkorysé socialistické koncepce občanské vybavenosti stalo se prostorotvorným solitérním objektem s kapacitou 580–600 míst v hlavním sále. Mělo výjimečnou akustiku, prostorné pódium i rozsáhlé suterénní prostory – ideální základ pro jakoukoli budoucí adaptaci. Objekt měl odborně podloženou budoucnost, kvůli Našem Městu o ni přišel. Auta tady zvítězila nad vizí.

Přátelé FM