Výčet porušení zákona o obcích, finanční kontrole a péče řádného hospodáře je v žalobě podané koncem července Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, týkající se pofiderného nabytí Českého domu „za každou cenu“, natolik široký, že se jí věnujeme opakovaně. A i na závěr nám zůstalo pár faktů, nad nimiž zůstává rozum stát. Koupili byste snad za korunu něco, co musíte následně likvidovat za miliony?

MĚSTO ZAPLATILO I ZA ODPAD

Koaliční zastupitelé neměli problém u Českého domu stádně zvednout ruku i pro bod, dle něhož se žalované město rozhodlo nabýt do vlastnictví část movitých věcí nacházejících se v budově č. p. 113, v k. ú. Místek, a to jak stojí a leží (úhrnkem), za kupní cenu ve výši 1 Kč.

„Kdo čeká, že alespoň v této dílčí části byl tento obchod pro žalovaného výhodný, bude zklamán. Měl jsem možnost tyto věci osobně vidět, byť omezeně, neboť byly doslova naházeny jedna přes druhou, a prohlašuji, že se jednalo v podstatě o pro žalovaného nevyužitelný odpad,“ říká Radovan Hořínek, někdejší náměstek primátora za ANO, který soud upozorňuje na to, že je typické, že se žalovaný nijak blíže nepozastavuje a předem neřeší otázku výše nákladů na toto vyklizení. Dnes už je v tomto směru jasněji a z množství faktur a cifer jde hlava kolem. Přitom většinou bývá vyklizení nemovitosti automatickou povinností prodávajícího, nepožaduje-li kupující opak, v tomto případě ale vše zbylo opět na až naivního žalovaného a jeho rozpočet. Jinými slovy město vynakládalo další veřejné rozpočtové peněžní prostředky na služby a činnosti jinak běžně hrazené prodávajícími nemovitostí.

ENERGETICKÝ PRŮKAZ

Dalším porušením zákona, o němž se v žalobě hovoří, je fakt, že prodávající ani kupující (žalovaný) nenechali vyhotovit Průkaz energetické náročnosti budovy Českého domu. O energetické náročnosti provozu této budovy se tak zastupitelé města nedozvěděli zhola nic.

„Vzhledem k tomu, že jde o povinnost stanovenou zákonem, právní normou veřejného práva, není možné její aplikaci vyloučit ujednáním smluvních stran. Nemluvě o tom, že kupující jako právnická osoba veřejného práva, územně samosprávný celek, a ještě k tomu navíc správní úřad, má právě na dodržování a plnění takových a podobných povinností sám dohlížet u adresátů veřejné správy. Takový postup kupujícího (žalovaného) je skandální,“ upozorňuje se v žalobě.

Obě výše zmíněné záležitosti, nespecifikované množství „věcí“, které nebyly ničím jiným než odpadem, a neexistence energetického průkazu jsou, jako již v předchozích číslech popisovaná fakta, v rozporu s prohlášením města a hlasujících zastupitelů, že jsou „plně seznámeni s faktickým a právním stavem nemovitostí ke dni uzavření této smlouvy“. Toto však objektivně prohlásit nemohli, a prohlášení je tak ryze formální. „Už jen pro movité věci, které byly vesměs bez ladu a skladu poházeny v této budově č. p. 113 v k. ú. Místek a zasahovaly do výšky i několika metrů v budově,“ podotýká Radovan Hořínek, podle kterého místy bylo movitých věcí tolik, že činilo problém se v budově i pohybovat, a to jakýmisi „uličkami“.

Z žaloby, jejímž obsahem jsme pro rozsáhlost provinění museli provést hned ve třech číslech, závěrem vyplývá, že o nabytí vlastnického práva žalovaného k danému souboru nemovitých věcí usilovaly podle osobních zkušeností žalobce i podle jiných důkazů a indicií zejména dvě osoby – Bc. Petr Korč, primátor města Frýdku-Místku a Ing. Jiří Kajzar, náměstek primátora Frýdku-Místku. „Subjektivní příčiny a důvody fyzických osob však samy o sobě nejsou a nemohou být v takových případech prioritní a rozhodující a s důvody objektivní povahy nemohou být v rozporu,“ upozorňuje se v ní.

Pozorný čtenář má nyní sám možnost posoudit, co je, bez ohledu na deklarovaný ušlechtilý záměr a na papíře dobře vypadající vize architektů, celému procesu nabytí ruiny Českého domu vytýkáno. I když se město zprvu tvářilo, že podání žaloby je jen pomluva, a pak se snažilo po této své dezinformaci zahladit stopy, žaloba je skutečná, probírala se i na zasedání zastupitelstva a skutečnosti v ní uvedené shledáváme více než alarmující.

Přátelé FM