Primátor Petr Korč a náměstek Jiří Kajzar (Naše Město) se prozatím nemuseli přímo osobně zpovídat soudu ze svých pochybení při nabytí Českého domu městem, na které v rozsáhlé žalobě upozorňoval jejich někdejší kolega ve vedení města Radovan Hořínek (ANO), který jim dobře viděl pod ruce. Okresní soud z toho na lednovém jednání udělal doslova „krátký proces“.
K meritu věci, nedodržení paragrafů zákona o obcích a finanční kontrole, pikantní výpovědi znalce o tlaku, který na něj radnice vyvíjela, různých znacích pletichaření a podezřelých náhodách, neseznámení se se skutečným stavem budovy, vzdání se práv z později objevených vad, neodůvodnění ceny odlišné od ceny obvyklé, věcech koupených za korunu a následně likvidovaných za miliony, neexistenci energetického průkazu budovy a podobně, se soud vůbec nedostal. Žalobu smetl ze stolu bez projednání do hloubky z procesních důvodů, na základě termínu „naléhavý právní zájem“, který podle něj Radovan Hořínek nemohl v dané věci mít.
„Vyhotovení rozsudku ještě nemám k dispozici, ale s největší pravděpodobností podám odvolání, protože mě zajímá, jestli soudy na všech úrovních vnímají stejně, zda mám jako zastupitel města právo domáhat se tímto způsobem, aby byl dodržován při nabytí městského majetku zákon. Složili jsme slib, že budeme vykonávat funkci svědomitě, podle zákona a v zájmu města, což se v daném případě nestalo a já na to velmi konkrétně a jasně upozorňuji. To si jinak můžeme říct, že jakmile má někdo v zastupitelstvu většinu, že si tam může dělat absolutně, co chce. S tím se nesmířím a bude-li třeba, seznámím s mými výhradami i orgány činné v trestním řízení, i když osobně nejsem příznivcem kriminalizace politiky. Ale musím říct, že i v podtextu vyjádření města k mé žalobě je tam cítit, že mé podněty by měla posuzovat spíše policie než soud. Tak v tomto duchu na to třeba dojde, i když jsem se tomu chtěl vyhnout a jen zjednat nápravu co se týče kupní ceny, která neodpovídá ceně obvyklé. Jak už jsem několikrát řekl, proti nabytí Českého domu nejsem, proti jeho plánované náplni také ne, ale ne za každou cenu, s nastrčenými dražiteli a podobně. Město mohlo ušetřit miliony,“ shrnul svůj postoj Radovan Hořínek.
Radovan Hořínek u soudu upozorňoval, že nebyl dodržen zákon o obcích a o finanční kontrole a cítil se oprávněn určovací žalobu podat (s cílem vrátit Český dům původnímu majiteli a ucházet se o jeho znovunabytí transparentnější cestou), protože z veřejné funkce zastupitele vyplývá, že musí jednat v zájmu města.
To ale bylo pro soudkyni málo. Ve stručnosti to odůvodnila takto: „Jedná se o určovací žalobu, to znamená, že abychom mohli meritum věci projednávat, musí mít v prvé řadě žalobce na určení vlastnictví naléhavý právní zájem. Tento naléhavý právní zájem se definuje tak, že postavení žalobce je nějakým způsobem právně nejisté nebo je ohrožen ve svých právech. Určovací žaloba by to měla vyjasnit. Je zřejmé, že žalobce se domáhá určení vlastnictví jen z důvodu, že je člen zastupitelstva a jako takový je povinen chránit zájmy obce. Nelze ale v takovém případě říci, že se to dotýká nějakého jeho subjektivního práva, z toho důvodu nemá a nemůže mít naléhavý právní zájem.“
Podle soudu, když se občan, nebo i zastupitel, domáhá nápravy nedostatků postupu orgánů města při hospodaření s městským majetkem, supluje tak pouze veřejnou kontrolu rozhodovací činnosti obce, a nemůže se tedy domáhat takové kontroly prostřednictvím soukromoprávní žaloby v civilním soudním řízení. Z toho důvodu byla žaloba zamítnuta.
Uvidíme, jestli vyšší instance, které se budou kauzou zabývat, pokud Radovan Hořínek podá odvolání, zůstanou z procesních důvodů rovněž jen na povrchu, nebo třeba seznají, že „naléhavý zájem“ na tom, aby byly z městské pokladny vynakládány adekvátní finanční prostředky, má i veřejnost, tedy občané, které zastupitelé města de facto zastupují.
Přátelé FM
