„Prostory očividně chátrají, dochází k postupným devastacím konstrukcí a viditelným poruchám na obvodových zdech, ke značné degradaci zdiva, izolace suterénu a podlah nebyla asi provedena, podmáčené základy, ztrouchnivělé vazné trámy, nosné prvky jsou v havarijním stavu, vyskytují se trhliny a deformace, které ovlivňují únosnost, uvolněné kotvy, vychýlení obvodové stěny, nedostatečné vzájemné propojení, nepříjemné poruchy v návaznosti zdiva na terén, zatékání, nadměrná vlhkost, plíseň, deformace a vzniklé trhliny nosných stěn ovlivňují stávající únosnost a stabilitu objektů…“
Ne. Není to pěkné čtení z části statického posudku (další části se kdovíproč tají), který měli zastupitelé jako podklad pro schválení nabytí Českého domu za bezmála 20 milionů korun. Ještě horší je to ve světle toho, že tento posudek je z roku 2005, a zub času se tedy do této ruiny (tak nazývá objekt i samotný předkladatel materiálu Jiří Kajzar z Našeho Města) zakousával dalších 19 let. Ke všemu vedení města nepředložilo konkrétní znění kupní smlouvy, ale nemá problém, aby v ní byly pasáže, kdy se město vzdává svých práv z vadného plnění a neúměrné ceny s ohledem na stav předmětu koupě, navíc s prohlášením města o znalosti stavu budovy. Jinými slovy kupuje dvacetimilionového zajíce v pytli, a ještě prohlašuje, že přes něj zvířátko dobře vidí a nebude prodávajícího hnát k odpovědnosti, ani když se ukáže, že patří leda tak do kafilérky. Aby toho nebylo málo, prodávající podnikatel má jasnou vazbu na dnes vládnoucí Naše Město a ODS a byl zapojen do podvodného jednání se směnkou na 600 tisíc korun vůči hokejovému klubu. I do něj chodí spoustu dětí, kterými se radnice zaštítila, aby svůj krok, který i další strany v opozici berou jako vtip hraničící s příčetností a jednoznačně porušující péči řádného hospodáře, dával alespoň zdánlivě nějaký smysl. Jako budoucí využití objektu, který řečeno slovy náměstka Kajzara (výjimečně příznačnými) chce radnice „oživit, aby vstal z popela“, město vyneslo kartu dětí, kterým chce z tohoto spáleniště vybudovat objekt, kde mají být koncentrovány veškeré aktivity Střediska volného času Klíč. Naše hnutí asi nikdo nebude podezírat, že by nám téma smysluplného využití volného času dětí nic neříkalo, když právě ředitel SVČ Klíč Patrik Siegelstein byl na kandidátce Přátel. Určitě by byl ale šťastnější, a s ním i všichni Přátelé, kdyby si místo rozpadající se barabizny za radnicí jen velmi neochotně přiznané náklady na její rekonstrukci ve výši minimálně 120 milionů korun mohl naprojektovat zbrusu nový objekt, bez omezení, všem potřebám dětí na míru. Když jsme žádali o jeho účast na zastupitelstvu, abychom získali další informace k jeho písemnému vyjádření, náměstek Kajzar to nejprve odmítal se slovy „pan Siegelstein neřekne nic jiného, než je v návrhu materiálu“, což zavánělo tak moc, že nakonec na jednání pana ředitele povolali. A něco nového jsme se přece jen dozvěděli, například to, že pana ředitele radní ani neměli odvahu nabízenými prostory provést, takže v Českém domě „byl naposledy někdy v sedmnácti na pivo“. Proč jej tam nevzali, jsme se nedozvěděli, stejně jako co odradilo od koupi zájemce, který učinil příhoz v dražbě, nebo proč radnice argumentuje časovou tísní, když trh tento soubor nemovitostí dlouhodobě neakceptuje a v dražbách nebyl prodán. Všechny tyto otázky a argumenty vedení města onálepkovalo jako obstrukční a nedůstojnou debatu. Ani bohulibý záměr záchrany historické budovy k využití dětmi však nemůže zastřít, že na příběhu Českého domu cosi zapáchá. Dalším vykřičníkem pro občany je, že na pozadí klesajících daňových příjmů města a potřebě realizace některých projektů za každou cenu, vedení města na zastupitelstvu přiznalo, že chystá materiál k dani z nemovitosti. O jejím snížení v kontextu menšího přílivu peněz do pokladny města asi nebude…
Klub zastupitelů Přátelé FM
